Jak to začalo
Jak to začalo .......
Sedím v útulné vinarničce francouzskeho přístavního města Toulon...
Na stole rozpitá sklenice silného piva a právě přinesený panák tvrdého - od místních štamgastů. Třírohý pirátský klobouk spočívá položený na kraji stolu. Kopla jsem ho do sebe, což jsem patrně tak rychle dělat neměla, neboť další byl neprodleně přinesen. Oslava narozenin jednoho z hostů - vybrala jsem si dobrý podnik. Úsměvy z každého rohu lokálu, příjemná společnost. Musím brzdit, jinak budu jak zákon káže. Ikdyž, poslední den plavby se musí oslavit, navíc, kapitán nám dal do večera rozchod. A večer bude velká oslava na molu v přístavu....
Co jsem to vlastně chtěla? Jo, aha, vyprávět vám, jak sem se zde vůbec ocitla. A jak to celé vlastně začalo.
Jdeme na to.....
Úplně na začátku to bylo smutné.
Rozchod s přítelkyní - po pěti letech. To zabolí. Venku všechno kvetlo, jak jinak, začatek května, ale mě to nikterak netěšilo. Na pár týdnů jsem se zavřela do sebe, a tak nějak přežívala. Z práce domů a do práce. V době volna jsem popijela v posteli litránky vina, jen tak,přímo z láhve.
"Takhle to přeci nemůže jít dál" , říkala jsem si v duchu,. Chtělo by to moře. Zavzpominala jsem na své černohorské přátele v Sutomore, a to mě dočista vytrhlo ze stávajících alkoholových dýchánku. A rovněž nastalo dilema, co s sebou a co hlavně na sebe. V tom mi pomohla má dlouholetá kamoška Dáda, švadlena a garderobierka z pražského Národního divadla. Sedíme takhle u ní doma u kávičky a debatujeme, co by se dalo spichnout, přešít, vyladit..... prostě takové ty babské řeči. No a v průběhu toho povídání se najednou zmínila, jak její syn podnikl minuly rok plavbu na nějaké lodi, plachetnici, ale né moderní, prostě opravdové plachetnici jak z filmu Ostrova pokladů nebo Pirátů z Karibiku. Ta loď se prý jmenuje La Grace, a určitě si přes vyhledávač na netu najdu jejich webové stránky. A že je to prý super, takhle ji to synátor líčil.Zprvu jsem tomu nevěnovala pozornost, teprve až ve vlaku při cestě domů, do Úval jsem si stále opakovala La Grace , La Grace ..... . Nedalo mi to a ještě ve vlaku jsem zaserfovala po netu.. La Grace - Milosti, španělský překlad. Oficiální stránky. Replika piratské plachetnice z 18.-tého století. Zažijte pocit a dobrodružství jako pravý námořník při plavbách s naší lodí ........ . Začetla jsem se tak, že jsem málem přejela. ale už během této půlhodinove cesty padlo jasné rozhodnutí, že s boží milostí a aktualním stavem financí - POJEDU !
Stále věčná otázka - finance. To bylo to hlavní. Jelikož nejsem žádná milionářka a žiji ze svého pravidelného příjmu od Dopravního podniku, a mám mimo jiné spousty platebních povinností, musela jsem si přilepšeníčko k platu ošéfovat nějakou tou brigádičkou přes pracovní agentury. Každou volnou chvilku, téměr každý volný víkend jsem se nalézala v nějakém telemarketingu, při práci ve skladech nebo za kasou v supermarketu. A můžu vam říci, že mi to ta ty tři měsíce přes léto hodilo pěkných "pár" tisícovek, takže pravidelný rozpočet nebyl zas tak nějak zatížen. Postupné jsem zaplatila lodní pobyt, lístek na vlak a letenku zpět. Zvolila jsem trochu kombinovanější dopravu s dvoudenním zdržením v Itálii, před naloděním. "Když už tam jednou jedu, tak ať toho zažiju co nejvíce , mám přeci dovolenou," - a bookla jsem si přes Booking com ubytování na dvě noci v toskánském městě se šikmou véží, v Pise. Léto se překulilo, uběhlo jako voda, a já se probudila do prvého řínového dne. Otevřela jsem okno a z plna hrdla zakřičela ...........
